Prvotní informace k nehodě, která se stala v sobotu 1. 4. 2006 v prostoru letiště Bechyně
3.4.2006 17:00 (Praktické Informace) Info o nehodách (Koubík Jiří)
Při návratu z letu v prostoru cca v 10:55 místního času provedl pilot průlet „přes dráhu“ do prostoru „úlů“ a proti lesnímu porostu za „úly“.
Průlet „přes dráhu“ byl veden podle prvotních informací ze svědecké výpovědi v malé výšce – cca 30 metrů nad úrovní terénu.
Po přeletu posledního z úlů začal pilot točit ostrou stoupavou zatáčku.
V průběhu ostré zatáčky došlo k prudkému přechodu do strmého sestupného letu.
Letadlo narazilo do země podle ohledání na místě i výpovědi svědka v poloze kolmo k zemi a v místě po otočení o cca 180° od původního směru příletu.
Stoupáním v průběhu „bojové zatáčky“ letadlo nastoupalo z původní „průletové“ výšky do cca 70 metrů nad úroveň terénu.
Poloměr zatáčky byl podle prvotních zjištění v řádech desítek metrů.
Při letu byla kromě pilota a majitele v jedné osobě na palubě i další osoba, která chtěla podle prvotních informací absolvovat pilotní výcvik. Další osobou byl muž zhruba stejného věku jako pilot, který se účastnil letu s pilotem již poněkolikáté.
Pilot byl držitelem pilotní kvalifikace od roku 1998 a podle prvotních zjištění létal v řádech 80 hodin ročně. Toho roku provozoval prokazatelně i v zimním období.
Nehodu šetří ÚZPLN.
Komentář ředitele správy LAA ČR
Přestože je nehoda teprve v počátku šetření a navíc v šetření ÚZPLN, dovolím si upozornit na některé, podle mého soudu klíčové, skutečnosti z prvotních informací.
Průlet přes dráhu při návratu z mimoletištního letu v malé výšce není standardním postupem.
Co vedlo pilota k tomuto rozhodnutí lze jen těžko posoudit. Je však pravdou, že tento jev se zpravidla odehrává, když se chce pilot někomu předvést (a to buď někomu na zemi, nebo tomu na druhém sedadle).
Přechod do ostré stoupavé zatáčky je potvrzením předcházejícího.
UL letoun není stíhačka s relativně velkým rozsahem rychlostí, velkou kinetickou energií atp. a není koncepčně konstruován na provádění nízkých průletů s následným přechodem do ostrých stoupavých zatáček (i když i u těchto speciálních letadel známe případy, kdy to speciálně cvičení piloti přeženou a …).
Piloti UL nejsou cvičeni k boji s UL letadlem, resp. k nácviku nízkých průletů na vlaky (kotláři) ani k úhybným manévrům proti nepřátelské střelbě zezadu atp.
Ať už bylo konečnou příčinou této nehody cokoliv, dovolím si podle prvotních informací tvrdit, že jí nepředcházela žádná mimořádná situace, kterou by musel pilot řešit. Dovolím si tvrdit, že pilot se do situace, která skončila smrtí dvou osob, dostal z vlastní vůle a vědomě. To, že byl přesvědčen, že jí zvládne on i stroj, je asi pravda, ale… – konec potvrzuje opak.
Tato událost se zřejmě zapíše do mé paměti jako zcela zbytečná a nepoškozující jen pilota samotného a další osobu, která s ním letěla, ale nás všechny. Tyto události si osobně zařazuji do škatulky: „Událost, kde pilot sám sebe dostal do již neřešitelné situace,“ a přitom jí mohl předejít, kdyby neudělal to před ní (Proč nízký průlet? Proč proti stromům? Proč přechod do ostré zatáčky v malé výšce? Proč? Proč? Proč?)
