Letiště „Chonburi“ Flying Club se nachází 40 km severně od Pattaji, hned u dálnice z Bangkoku, dobře viditelné na Google Earth na: N 13st14´10.36‘‘ E 100st.59’41.62‘‘
Spolu s přítelem a příznivcem létání Jirkem Haláškem jsem se představil náčelníkovi letiště, předvedl kopii svého „piloťáku“, a s využitím dlouho nepoužívaných základů angličtiny jsme si popovídali o létání v našich klimatických podmínkách, vytápění mého FOXe a o létací technice mých kamarádů z Miroslavi. S tím souvisela i prohlídka jejich létajícího zařízení, které mne hodně překvapilo. V lehkých přístřešcích bez dveří měli zakotveny dva Coyoty s 912-kami, a prakticky zbytek strojů tvořily Quicksilvery. A to jak soukromé, tak klubové. Viděl jsem je poprvé. Všechny jsou do Thajska dováženy jako stavebnice. Před několika lety jsem si v průběhu půl roku stavěl sám FOXe za stavebnice, bez jakýchkoliv předchozích zkušeností. Ale při pohledu na trubky Quicksilveru, bych si to troufl smontovat za odpoledne. Jako motory jsou používány převážně Rotaxy 582.
Nestudoval jsem typový štítek, ale tato letadélka se očividně nemohou dostat do problémů s hmotností.
V rámci drobné letecké nekázně mého instruktora jsme si prohlédli bažinaté jezero zblízka a potom jsem podle jeho pokynů nasadil na okruh dráhy 23. Při jeho hladkém přistání na naprosto dokonalý golfový trávník VPD s asfatovými předpolími jsem byl opět jen divákem. Předali jsme si dojmy z letu, popovídali s „evropskými“ členy klubu, kteří tam tráví celou zimu a pochlubili jsme se našimi možnostmi. A myslím, že se máme čím chlubit.
Protože se blížila 16. hodina musel jsem se prostřednictvím SMS omluvit kolegům na letišti AirCon Miroslav z neúčasti na školení o změnách v letových předpisech, které tam právě v 10.00 hod začínalo. Šestihodinový časový posun na nás v poklidné, přátelské a úsměvné atmosféře Thajska nezanechal negativní následky. Spokojeně jsme odjížděli vstříc dalším zážitkům dovolené.
Vladimír Hort